Honzův zápisník

K čemu auto, když mám socku

Bez auta, že je člověk marnej? Prdlajs. Taky jsem si dřív furt jen vozil zadek. A teď zastávám přístup, kam to jde, dojedu na kole nebo doběhnu. Na poštu běhám, na skály a do města jezdím na kole. Kam už je to moc daleko, jedu busem nebo vlakem.

A hromadnou dopravu jsem si úplně zamiloval.

Jednak je to ekologický. Určitě mnohem víc, než jezdit po jednom v autě. Co člen rodiny, to auto. Opravdu to tak potřebujeme? Rozhodně! A najdeme si milion a jeden argument, abychom si to obhájili.

Mně už argumenty došly a planetu jsem dal na první místo. Tečka!

Jasný, tady z prdele pod horama je pak z cesty do Olomouce celodenní výlet. A do Krkonoš pomalu expedice. Ale spěchám někam?

Navíc krom tý ekologie to má i hromadu dalších přínosů.

Nemám nervy, netrčím v kolonách a nepromrhám hodiny času za volantem. Ve vlaku i buse udělám spoustu práce. Nebo přečtu kus knížky. Nebo jenom čučím z okna a jsem v klidu. K-L-I-D-U. Znáte to?

A co je na tom podle mě vůbec nejlepší, tak tam mluvím s lidma. Úplně cizíma. Jako mám s tím teda trochu problém – někoho oslovit a vymyslet úžasnou otázku, co rozvine debatu. Ale pak prokecáme celou cestu a je to super. S naprosto cizím člověkem. Face to face. A neťukám písmenka jakýmusi avataru to telefonu. Jako zbytek shrbenýho autobusu.

Jo a ještě ušetřím spoustu peněz. Taky fajn.

Teď jen řeším, co s tím autem, který už si zabydleli pavouci.