Honzův zápisník

Nemám čas. Zdraví počká

Už nevím s kým a už nevím kdy. Ale vím, o čem to bylo. O jídle.

A když tomu dotyčnýmu povídám, že si vařím dvakrát denně čerstvý jídlo (vlastně třikrát, kaši na snídani jsem nějak nepočítal), jeho reakce byla: „Tak na to já nemám čas.“

Nemáš?

Nemáš čas na svoje ZDRAVÍ?

A kdy ho budeš mít? Až tě poprvé mrdne? Až ti najdou nádor na žaludku? Až tě cukrovka připraví o zrak?

Jo, chápu, že tahle doba nás tlačí plnou parou vpřed. Práce, rodina, děti, úřady, nákupy, instagram, facebook,… A ano, nemám děti a samozřejmě to pak pochopím, že čas je nedostakovej. No a jistěže ne každej má ten luxus co já, že si může pracovní dobu ordinovat podle sebe. Silné argumenty, to rozhodně.

Alá já říkám, že jde o ZDRAVÍ.

Tak jaký výmluvy? Co je víc?

Jo jasně, teď je mi fajn. A nějaký zdravotní problémy v budoucnu? Hrozně vzdálený. Prostě to zhltnu. Spěchám, nestíhám.

Ne, to fakt ne. Já prostě nechci skončit na infarkt, rakovinu ani jiný hnusy, co maj základ ve špatným stravování. To je dokázaný a zase tady doporučím jednu knížku.

Chci se cítit dobře teď i za 30 let. A kvůli tomu mi stojí za to hledat cestu, jak si to s jídlem zařídit.

Navíc u plotny netrávím půl dne. 20, max 30 minut a hotovo. Žádný instatní bůhvícotovtompytlíkuje. Ale spousta čerstvý zeleniny, luštěniny, vajíčka, tofu, ořechy. Občas rýže, těstoviny. Ale zelenina je základ. Žádný maso, pečivo, laktóza. A na cesty si chystám jídlo s sebou. Zas tolik času to nesežere. Určitě míň, než to sjíždění Instagramu.

Takže ty nemáš čas? Nemáš čas na svoje ZDRAVÍ?

A co víc pro svoje tělo můžeš udělat, než kvalitně a v klidu jíst? Dát si nějakou pilulku?